Stálý tábor Seč : 2. 7. – 16. 7. 2022
adresa pro pohledy (pište, děti se těší (nejen děti, hlavně Vosák i ostatní bocmani)):
Tábor Vodních Skautů
Kamenná obec 350
Seč u Chrudimi
538 07Zpravodajství z tábora
Den 1
Odjezd na tábor se vydařil a proběhl bez problémů. U klubovny vše naloženo, vybrány dokumenty, rozděleny pádla a vesty. Na naše tábořistě a domov pro příští dva týdny se přesunulo 38 dětí, 9 bocmanů, 10 dospělých a dvě školkové děti: máme dost jídla, připravené programy a tak můžeme začít.
Dopoledne vykládka věcí, nastěhování do stanů
Po obědě s gulášem s knedlíkem je seznámení s táborem a jeho řádem. Pak párování vest a pádel, a onečně taky vytvoření družin. Máme letos strašná jména (to je tak, když necháte děti zvolit jakékoli jméno a tak máme názvy:
Mokrí vlci, Suchý psi, Flotila, NE, Růžoví hroši, Bóóžo cestovatelé
pak se odnesly lodě k vodě a vyrazilo do lesa na chrundí. V neděli bude táborák. Od bocmanů převzala službu Šipka se svou družinou (Bóóžo cestovatelé). Připravil se oheň a šlo se koupat.
První den byl zdárně za námi večerkou o půl desáté.
Den 2
Protože je neděle, tak je to dneska ještě v klidu bez rozcvičky (teprve v pondělí to bude šok), máme i posunutý budíček asi o půl hodiny, ale postupně začínáme dohánět skluz. Snídaně je posunutá už jen o dvacet minut a ranní nástup o 15. Dneska se neboduje a to bylo pro některé záchrana. Někdo má ještě uklizeno od maminky, ale někteří naopak vypadají, jako když si už na sebe vzali všechno a pak to hodili nazpátek do bedny jako do koše na prádlo… to se naučíme.
V prvním programu se odchází do lesa na stopovací hru (hledání zprávy v lese), po jogurtu se pak rozpadly děti mezi 6 vypsaných aktivit, od divadelního kroužku, přes vaření čaje, dřevolodě, horolezení až po spikeball nebo tvorbu klobouků.
Pokusy něco vytvořit trvaly až do oběda (řízek s brambory – je neděle přece) a pak konečně začala etapová hra kolem světa. Družiny popadly letenky a odletěly…. do Paříže! 
Ve Francii bylo hned několik úkolů.
Sbíraly se fáborky pusou a v barvách francouzské trikolóry. Po chvíli všichni vypadali jako sběrači borůvek. Musel se během 5 minut secvičit balet, chodilo se s prknem na hlavě, skládal se obrazec z těl, učilo se francouzsky, muselo se pamatovat spousta informací o Napoleonovi, Edith Piaf a Johance z Arku. Nakonec jedno z družiny totálně zmalovali. A ještě k tomu doplnili příběh.
Po svačině se šlo plavat, cachtat a užívat si vodu. K večeři byly na výběr dokonce dva chody. Posunul se nástup, protože se pak zažehl táborový oheň. Nejprve Bobeš podpálil připravenou pagodu a potom vítěz celoročního bodování Aladin hlídal, aby to nezhaslo. Několikaměsíční příprava Kosatky vyústila v předpřipravené zpěvníky, které byly rozdány kolem ohně a světe div se, skoro hodinu jsme hráli a zpívali. Proložili jsme to živými obrazy a opět náš kytarový orchestr (2 kytaristé a držák na texty) hrál dál na přání až do večerky.
A pozdě v noci dojel konečně zkratkami Stopař…admiralita je v očekávaném složení.
Den 3
Konečně byla mokrá rozvička, ale překvapivě se to každému nelíbilo (nechápu, za nás se chodilo tak ochotně….), ale tělo je třeba utužit pravidelným cvičením, a protože bylo teplo, nikomu nebylo ublíženo. Alespoň každému chutnala snídaně a čaj s medem (medu máme dost – medař Džin našel ve sklepě několik sklenic, které musíme zpracovat. A ještě dotáhl i vlastní marmelády, něco napečeme).
Zahájilo se dovednostmi, což byly morseovka, mapa, zdravověda, plachtění.
Hlavní náplní pro starší byla přednáška pro pokročilé jachtaře od Dušana.
Před desátou pak přijela ohlášená návštěva z Rozhlasu Pardubice. Takže máme několik rozhlasových hvězd, které jsou k uslyšení na vlnách ČRo. To už jsme šli k vodě, kde se lovily velryby a sledě, a po chvíli prohánění po hladině jsme byli rádi, že jsme neutopili žádné harpuny (sekerky). Po návratu na oběd nás navštívila tentokráte nezvaná návštěva z České televize, a že si chtějí něco natočit. Tak jsme se opět vrátili k vodě a modelově si ještě chvíli zajezdili. Takže v jednom dnu vzniklo i několik televizních hvězdiček. Asi netušíme, kdy se to bude vysílat, ale prý ještě dneska, ale těžko říci jestli v regionálním zpravodajství nebo na Déčku.
Odpoledne opět popadl každý cestovní pas, a utíkal do odbavovací haly, aby chytil letadlo – do Číny!
V Číně to není jednoduchá, jak nezískáte přízeň prefekta, tak vám v každé provincii tak znepříjemní život, že se nemusíte vrátit vůbec, a tak posádky začaly vyjednávat s prefekty a kupovat si jejich přízeň. Ale ostatní družiny vás předháněly a přeplácely nabídky. Vyjednávaní tak bylo směsí finanční gramotnosti, diplomacie a strategie – nic co by se do života nehodilo.
Bocmani začali konečně trochu vychovávat sklerotické a neposlušné mužstvo. A tak je možné zaregistrovat dva tábory:
bocmani vs kormidla!
A protože je abnormálně hezky a nemusí to vydržet, jako poslední program byla Šotkovina – vodní pólo.
A kdo se nechtěl zúčastnit nebo už mu byla zima, šel se rochnit ke strouze na pláži… je tam zase a stejná fotka se tu dá pořídit každý rok. Ta strouha je jako magnet.
K večeři se rozjela manufaktura toastů a dneska není žádná prodloužená večerka – únava už je třetí den znát, však už ráno dělal brajgl jen Křeček s Kamzíkem, ostatní chrupali.
Dnešní novinky: Dva mediální domy se zajímají o naši činnost!
Do posádek se doplnil Lodník a Chřestýš, další návštěvy: Tarbas, Digger, Vjéďa, Anička, Sirka, Mikrob
Den 4
Rozcvička byla za libých tónů japonské hudby, což většina z admirality chápala velmi pomalu, a překvapeně vylézala ze spacáků. Ano – dnes je přejezd do země Nipponu. Sumec věnoval úsilí průběhu celého dne už od samotného rána. No ale ke snídani byl rohlík s paštikou Majka…až tak japonský jsme nebyli. Po nástupu se ale zatáhlo a začal déšť. Chvíli jsme střídali předpovědní modely, kdy přestane a který z nich je nejvíce optimistický. Nejvíc se nám líbil model, který sleiboval, že vůbec neprší, ale realita byla bohužel mokřejší. A tak se většina dovedností stáhla pod střechu, jely se uzle, morseovka, semafor a opět Dušan vysvětloval přesmyky plachet. Vzal si na to největší vařečku co v kuchyni byla… mysleli jsme, že to je na výchovné pleskance, ale prý to bylo jen „kormidlo“.
A protože pršelo stále, zprovoznil Tarbas – hacker dataprojektor, prolomil heslo, které Džin zapomněl už před deseti lety. A mohli jsme pustit táborové kino. Pro dnešek to byli tématicky Pokémoni… taková infantilní zábava a z jednoho dílu byly dva přídavky. Ještě, že už byl čas na oběd – oblíbené Rékosovo rizoto. Konzistence táborového rizota je pochopitelně trochu jiná, než by Ital očekával, ale Rákos po něm vždycky prahne aspoň dvakrát týdně – (škoda, že o víkendu odjede – stihneme to jen jednou).
Po poledním klidu už pršet přestalo a kolem tábořiště se vyrojili pokémoni (jako po dešti) – bojový, elektrický, ohnivý, vodní, travní, psychický, metalový, neutrální, a legendární. S každým se muselo vyjednávat jinak, někteří se museli porazit, někteří přesvědčit, obdarovat, obklíčit, trefit, atp. Mužstvo se vyrojilo a pochytalo je nakonec všechny.
Ke svačině se Markétě pvedla skvělá litá buchta s jablky a kakaem. Bylo to výborný. Posílení před čtvrtým programem bylo zajištěno.
A před večeří se odehrál turnaj v sumu, jezdilo se na kmeni stromu (stilizovaně) a nakonec se Sumec pustil do přípravy japonského jídla RAMEN¨, jak sám řekl, je to jednoduché, proto nás překvapilo, že na tom makali čtyři lidi skoro tři hodiny a služba to pak hodinu uklízela. Ale chutnalo to stejně dobře jako boloňské špagety ve druhém obědovém chodu.
Večer na nástupu pak pršely pochvaly. Hvězdář dokončil Plavčíka I. stupně, Kamzík, Křeček, Medvěd odborku plavce a Sumec ještě vyhlásil na přicházející soumrak hru na lovení duchů (japonských), ale nejdřív se odvezly poslední plachetnice k vodě a ustrojily se. Večer se pak počkalo na tmu a šlo se na lov duchů… uvidíme kdo se dočká rána…!
Den 5
Ráno nás překvapila bouře..nepřekvapila, ale hlavně zavřela ve stanech. Pořádně to několikrát prásklo do okolních stromů, hromy byly divoce a hlasitě. Do mokra se nechtělo a vstávali jsme později. Poprvé se mazala paštika na rohlík – opět máme dovoz z Golčova Jeníkova a pečivo máme skvělý. Po dešti bylo chladněji, to se nám hodilo, nejprve jsem oškrábli pár bamboršli jsme batikovat – využili jsme toho, že to Delfy umí, tak než odjede, musíme obatykovat trika a šátky.
A zvládli jsme skoro všechny, některý se obzvláště povedly a každý si vyrobil svůj originál. Pak byly opět dovednosti a opět každá trochu jiná. Origami, házení žabek, vaření čaje, střelba z luku i vzduchovky.
Po obědě (rybí prsty, bramborajda) se spousta posádky snažila splnit Plavčíky i Nováčky, zvláště když jsme včera chválili Hvězdáře za splnění, do Plavčíka III stupně se pustil Aladin a i Vosák si dokončil Plavčíka II stupně, aby se vrhla na zkoušku tří orlích per. Po obědě se uskutečnil přelet s letadlem do Skandinávie – na severské státy … míříme za Vikingy!
Mezi Vikingy je potřeba se naučit bojovat (první třetina úsekovky), naučit se číst a psát (rozpoznávání a dešifrování run) a mořeplavbě (otáčení a vylévání lodí, přistávání a potápění)… a byl to mazec jak rychle se naučily posádky potápět loď. A před věčeří se kluci vrhli na Džina a napřeskáčku ho bombardovali s tím, co všechno chtějí splnit. Blíží se nám sliby, každý chce mít hotovo. Taky kdy jindy splnit, konečně je čas na všechno. A ,ezitím se hoky sešly na dýchánku – protože Lepík měla narozky!
Během odpoledne nás nečekaně navštívil Sam s emeritním kapitánem Dědou, přišel, vypil kávu, pojedl něco buchet, rozdal herdy do zad, popřál hezkého počasí a pak po zjištění, že je vše v dobrých rukách, zavelel k odjezdu. Minul se s Rákosem, který se Stopařem prohnal po přehradě Finna a na večeři dorazil se zpožděním. Začínají nás opouštět hosté: Digger, Tarbas, Vjéďa, Sumec se musí otočit do práce, v předvečer se rozloučili. Na večerním nástupu se rozdávaly pochvaly a dneska byl chválen skoro každý….jak říká Vosák: „Srdíčkový tábor“.
Den 6
Tak opět mokrá rozcvička, Šotek vepředu udával tempo a Marlin vzadu tlačil opozdilce. Ještě ráno nám vrátili Zvídu, která po dvou Priesnitzech a dvou dnech simulování ráda přijela nazpátek a hned se zapojila. Dostali jsme od pekaře záviny a čerstvé rohlíčky, takže na nástup jdeme posíleni. V prvním programu proběhla netradičně úseková hra. Šotek vedl dnešní den a družiny se setkaly s proslulými anglickými lučistníky, takže si nejdříve vyrobily luky a střílely jak do dálky, tak i na přesnost.
Ve druhém programu jsme se rozdělili na plachtaře (12) a ostatní (24), kteří si opět zahájili dovednostmi a zejména doplněním skautských věciček, aby to zítra u táboráku bylo vše v pořádku a ke slibu nastoupili všichni po právu. Mezitím se v kuchyni navařila čočka a páreček a ještě uzená polívka s kroupama. Ale to už na přehradě lítaly čtyři plachetnice.
Speedy a Užovka držely hlídku a vyrazily k vodě pohlídat, vystřídal je Lodník a Karas. Na vodě pak ještě jezdili Hvězdář, Otto, Jáchym, Vilém, Medvěd, Křeček, Kamzík, Jakub a mezi nimi přeskakoval z lodě do lodě Dušan. Asi dvakrát hodil záda z našich laviček/nelaviček a nejvíc pobavil jeho pokyn: „nepřistáváme dokud neřeknu“. A tak když jim Džin donesl pekáč buchet, musel si na vodu hodit plasťák a dojet do prostředka a u každé plachetnice se zakotvit a rozdávat z pekáče. Ale předtím ještě dotáhl do lesa zbytek posádky na hru v lese. Každý musel pochytat po lese bocmany s lístky a ty co nepochytal, musel vyměnit tak, aby získal všech pět barev a s nejnižším součtem čísel. Pomohli mu Vosák, Rohlík, Kurýr a z mužstva Šipka a Emilka, které obě mají zhmožděná kolena (každá jiné). A ve čtvrtém programu jsme ještě rychle vyběhli na chrundí do lesa, abychom nemuseli zítra hledat. Přípravu ohně, ale stihneme zítra a před večeří jsme pustili v domácím kině Mimoně – každý se rád uvelebil a do šesti se ponořil do zajetí žlutých pajduláků. Po večeři začalo pršet – sice drobně, ale vlezle a ochladilo se a zatáhlo. Nástup jsme ještě zvládli za sucha,
ale uvítací výbor pro Aladina – který byl 24 hodin sám v lese, už postával u brány za mrholení.
Vystřídal se s Vosákem, který ho šel do lesa nahradit.
Den 7
Dnes jsme odletěli do Karibiku, a to hnedle od rána. Ale popořadě, nejdříve to ráno – protější hřeben zcela zmizel v mracích, to víme že je zle. Ale zmizel i pás lesa vzdálený 150 metrů – to víme, že je hůř než zle. Takže ráno sice rozcvička, ale v mikinách a zbytek ranního probuzení a vzkříšení obstarala vzdušná vlhkost. Markéta od včerejška vyráběla pod plachetkou z jogurtu a zakysané smetany vlastní Lučinu, a když jsme tam přidali šnitlík z Rákosovy zahrádky, vznikla parádní pomazánka na rohlík. Po nástupu byl odlet do Karibiku a hned po příletu se stala nemilá věc – únos! Kormidelníci byli uneseni a družiny zůstaly bez nich… a musely se pustit do úkolů na záchranu kormidelníků, kteří byli uvězněni na ostrově.
Ale i jim se podařilo se osvobodit, získat uspávací lektvary, a přichystat si útěk. Mezitím družiny hledaly materiál na stavbu lodi, která by na ostrov doplula. Prostě – moc pěkná hra, kterou bohužel masakrovalo mrholení a celkem pronikavý vítr. Ještě o půl jedné se nedařilo lodě dokončit a odplout a tak nakonec vyhráli ti co zvládli nejvíc dokončit – tuším Mokrý vlci. V kuchyni byli celkem rádi, protože v tom počasí netáhla kamna a trouba jela celou dobu na 90-100 stupňů. S tím se výpečky dělají blbě. Zelí se povedlo, špenát taky, knedlík se napařil, ale maso ne a ne. Takže zdržení půl hodiny na hře dalo čas na dokončení. A vydalo se všechno, nezbylo nic. Po tomto kulinářském zážitku odpadli kuchaři (po 4 hodinách poskakování kolem plotny a vařičů), tak že zaspali třetí program plnění stezek a dovedností. K tomu se chystalo ještě zapalování táborového ohně (pochodně) a kdo se nudil (nebo dělal brajgl), byl vyslán pro dřevo do lesa. Takže dřevo máme i na další táborák. Po buchtě z rybízu z Džinovy zahrádky přišla výprava do Seče (utrácení vždy povzbudí morálku mužstva)
a bocmani dostavěli pyramidu na večer. Po frankfurtské polívce se odložil nástup a k ohni se pak šlo až o půl deváté – zrovna, když se vrátil Vosák ze samotky. Kormidelníci tentokráte skvěle zapálili oheň ze všech stran, nezvrtali ani texty proslovů (Větrů jihu, východu, severu i západu) a poté co kapitán Rákos oslovil i Wahkondu, aby svými ohnivými ústy našemu kmeni popřál všeho dobrého včetně hezkého večera, započal slavnostní slibový oheň, když slibovalo celkem 9 světlušek, 4 skautky, 3 vlčata a 4 skauti.
A pak spousta zpěvu a dohadování, co by měl ještě Stopař zahrát. Po Večerce odpadli nejmenší, ale starší vydrželi až do půl dvanácté.
Den 8
Po táboráku jsme byli ráno trochu opoždění, rozcvička byla o dvacet minut později, stejně jako snídaně. Konečně došlo na populární poridge, ke kterému byl výběr z marmelády, medu, kakao, skořicového cukru a kdo ví co ještě všechno. Získají se síly na první část dne, kdy se hned začalo běhat při hře Šotčí guláš.
Úkolem bylo sehnat co nejvíce významově souvisejících dvojic jako (sudá x lichá; pravá x levá; Kosatka x Medúza nebo snídaně x poryč). Byla to běhačka a přestože Šipka nemůže běhat, našla jich sedm, což nebylo nejlehčí, protože Šotek hlídal každý pohyb mimo povolený čas a trestal ochutnávkou vlastního guláše (odtud název hry), a řekněme si – nebyl to právě gastronomický zážitek. Šotek jako hlavní ingredienci použil kečup a ocet a přerazil to solí. Každý si rychle rozmyslel nechat se přistihnout podruhé (ale někteří bohužel to štěstí prožili vícekrát).
Před obědem zbyl jen kratší čas a většina šla na přehazku, ale několik ještě horolezlo, a štředobodem byla tvorba čajů.
S Šikulou se podařilo spařit několik druhů natrhaných bylin od sedmikrásek, heřmánku, jahodníku až po maliny a jahody samotné – ten byl nakonec nejlepší. Ještě před obědem to chudáci kormidelníci hodnotili….nešlo to fotit, jak měli křivý úsměvy.
K obědu se vystřihla polívka s hráškem a kuře na paprice (bohužel s rýží) a stále jsme unikali dešti, který se objevoval vě většině předpovědí. Po celý den se Marlin s Bobšem věnovali přípravě úseku na Novém Zélandu a bylo dobře že vydrželo nepršet aspoň na úvod. Družiny se musely probojovávat přes ostrov až na Oheb, zatančit haku a ještě vyluštit spoustu zpráv domorodců.
Nejlépe zvládli NE (dokonce s pochvalou od Kosatky za rozložení práce). Bohužel na závěr už začalo pršet, poslední družiny už končily za deště, který vydržel až do sedmi. A tak se program přesunul do společenky, kde se promítal animák (nevím jaký). Po večeři (těstovinový salát) se už ale mohl uskutečnit nástup v kroji, kde se vyhlásil naprosto neobvyklý dopolední program na neděli: VOLNO… Pánové a dámy!… to je novinka i pro mě otřelého účastníka 43 přístavních táborů. Tak jsem zvědav, co to bude a jak to dopadne… dočtete se ve zpravodajství následujícího dne.
Den 9
Neděle je slastný den bez rozcvičky – ale on by to ani dnes nebyl nijak otřesný zážitek, protože byla celkem zima, naštěstí nefoukalo, ale i tak bychom to asi dali bez ranního koupání. Už ten pocit spát až do tři čtvrti na osm – k nezaplacení. Už dávno tu nemáme rušitele ostatních před budíčkem, každý spí jak mimino až do budíčkového zvonění – to je tím zdravým vzduchem a programem bez zbytečných nudných prostojů.
Nicméně dneska přišlo na řadu to VOLNO, z kterého byli všichni na nástupu tak trochu perplex (asi já nejvíc).
Snídani zastoupil koláč, dokonce DVA koláče a čaj, potom proběhl nástup a dneska už to opravdu nešlo vydržet a letěla celá bedna, poté co jsme konečně našli důvod, proč je ta bedna tak prázdná – našpiněné věci si mládenci schovali POD bednu.
Při očekávání mužstva jak tedy prožít to svoje „volno“ byli všichni vyhnáni škrabat brambory. Nějak se na to nedohlíželo, takže po loupání cca 8 kilo brambor jsme zjistili, že máme asi 6 kilo bramborových hranolů. O to víc se tedy musí udělat karbanátků. Služba zapadla do kuchyně topit, černoši se vydali vykonat přidělené práce, zejména dřevo do kamen. Ale pak už to opravdu vypuklo…nicnedělání. Někdo se opravdu jen tak zinkal, ale překvapivě většina ne, snažili se plnit plavčíky nebo hráli s míčem popř. něco jiného. Děti se zabaví.
(zde například neúspěšný pokus spoutat Chřestýše)
Bocmani veskrze opravdu hodili nohy nahoru, i oni si užili volna. Admiralita nikdy nezahálí, volno trávili batikovním zbylých triček, naštěstí došla ta otřesná růžová a budou se nosit barvy khaki říznuté modrou. Delfy míchala na kamnech barvu hned poté, co byly zcezeny fleky a zítra se to dodělá. Pak i admiralita bude ve slušivém ohozu – jako družiny.
Naštěstí volno a nekontrolovatelné poflakování po obědě skončilo (i když se mužstvu dost líbilo), vypsaly se dovednosti, krom přehazky to bylo zejména rugby, slaňování a pro ty sedavější Dixit.
Venku opravdu nebylo nádherně, zvedal se vítr a bylo dost vlezle. Před večeří nám byl dokonce dvakrát sfouknut stojan s pytlem na plasty – takže opravdu povětří. K večeři se vydalo 5 pekáčů šunkofleků a pak se službě začalo nedařit. Nejdříve zvrhli kýbl s vodou uprostřed kuchyně a když to vytřeli, tak se záhadně povedlo celou kuchyň vyplavit vodou z hadice nad výlevkou, takže máme opravdu pěkně vymyto, protože to trvalo skoro hodinu, než se podařilo živel zkrotit, vykázat vodu dveřmi ven a zase vše vytřít. Naštěstí se ukázalo, že sklad potravin zůstal potopy ušetřen, a tak podle Džina, jediná újma bude asi znát na vodoměru. Nu což, koupíme si o jeden meloun méně.
Opustily nás o víkendu opory vedení (Rákos, Medúza, Sumec), plachtařského tréninku (Dušan s Vlastou), kuchyně (Markéta) a zdravotnického týmu (Peggy), admiralita se přeskupila do nových rolí, zítra se vlády nad kuchyní ujímá Kosy a Marlin.
Den 10
Dneska jsme zavedli kormidelníkům změnu. Snídani iž chystají zcela samostatně pro celý tábor. Užovka z toho byla nejdříve trochu bledá, až zelená, ale poprala se s tím, i když ani nevěděla co ji pekaž přiveze. Přivezli housky a tak mazaly vším co našly, taveňáky, máslo, paštika i salám. Dneska se odlétalo na další kontinent do Ameriky. Nebyla to sice americká snídaně, ale i tak opulentní.
Americký úsek byl megalomanský, zabral čas přes dvě a půl hodiny, rozdělených do čtyř ročních období. A tak nějak osadnicky se na jaře sázelo, v létě sklízelo na podzim obchodovalo a v zimě konzumovalo (tak nějak to skoro bylo – přesná pravidla byla mnohem složitější. Což se projevilo tím, že to ne všechny družiny stíhaly do oběda.
Ale nakonec se pórková polívka dostala na každého a Kosy vystřihla vepřový na žampionech (moc jsme nedělali reklamu na houby – spousta dětí by to nejedla, tak jsme to neřekli a snědlo se všechno). O poledním klidu se začala chystat výprava kormidelnická pod vedením marlina, který odvádá šestici věrných na prožitkovou výpravu s přespáním. Nabalili jídlo, spacáky, karimatky – pak zjistili, že se jim to nevejde do batohu, tak si půjčovali menší a menší věci a větší a větší batohy… a nakonec to Marlin každému přebalil, takže už nikdo nevěděl co kde má (mixle v pixle). Odešli o hodinu a půl později a nabourali Marlinův plán přespat u Licomělic…asi tam nedoběhnou.
Jako třetí program byla indiánská hra se symboly, které sestaveny ve správném pořadí prozradily irokézské přísloví, to šlo docela rychle, i když některé družiny byly bez kormidelníků (dokonce i člunaři).
Ale i tak to válcovali ty družiny s kormidelníkem, první to zvládli za necelou půlhodinu. To už se chystala svačina s pudinky, termixy a zbylými jogurty. K tomu buchta od Delfy (skvělá) – kterou bohužel sama neochutnala, odjela s Lucinkou na vyšetření břicha, ale snad se nám vrátí zítra. Pak se zbytek rozdělil mezi ringo a frisbee (ale to jim tedy moc nešlo, tak pak hráli Městečko Palermo na louce).
Dva toustovače jely ze všech sil a už kolem čtvrt na sedm byly toasty připraveny a nástup na večeři byl o to dříve. A kvečeru se konalo překvapení pro mužstvo. Jednak jsme rozjeli táborový bufet.
A potom přišlo na řadu druhé překvápko: Letní kino – ne že by byl Johnny English šálkem kávy pro každého, ale každopádně to byla prodloužená večerka, to se počítá.
Den 11
Sahara… to je dnešní destinace, ale než se tam vyrazilo, bylo ke snídani kakao a mazaná vánočka. Služba tedy v noci nedohlídala, protože se nikomu nepovedlo vzbudit Křečka ze zimního spánku. Křížový výslech ukázal, že Slon budila a cloumala s nebožákem, který sice odpovídal, ale vzápětí vždy opět omdlel. A tak se na snídani první vzbudila Džína, která není ještě navyklá spát v pokojích. S Džinem a Kosatkou pak rychle rozjeli manufakturu a služba mazala – a první klienti dostávali včas. Po nástupu se začali všichni balit a chystat se na Saharu. Škoda, že je uzavřená hráz přes Seč, a tak jsme do poslední chvíle měnili trasu výletu na Saharu.
Nakonec se vykročilo tématicky po pískově žluté a celé mužstvo šmajdalo poctivě směrem k Sahaře. Když už se sotva táhlo s vyplazenými jazyky (ušli asi 4 kilometry), našli stánek s limonádou. A zde je našel záchranný tým (Džin, Stopař) hlídkující u oáz, vádí, guelt a rezervoárů na hřbetech výkonných dromedárů (Tranzit), kteří posbírali vyprahlé poutníky a vzkřísili je buřtgulášem, koblihou, jablkem a doplněním zásob pití.
Výprava pak pokračovala na okruh pouští až dosáhla okraje lesa, kde vystoupala na horský hřeben a začala se navracet do tábořiště. Výpravu vedl Vosák s Šotkem a dokázali navrátit do tábořiště každého. Pravda, ne všechny ve fit stavu, odpočinek bude nutný. První síly se daly dočerpat u večeře, byla čína s rýží (to aby se rychle na Saharu zapomnělo). Po večeři byl nástup, kde ukončili svoji zkoušku Tří orlích per Vosák a Aladin, ten druhý simuloval vyčerpání efektivním pádem do trávy během nástupu – tak jsme mu uvěřili, že má hlad a šel se konečně najíst. A Vosák, který mlčel celý den, mu ještě vynadal.
Pak už jen Džin rozjel e-shop s nášivkami na kroj
a mohlo se vše chystat na večerku, dneska se bude spát jako u broučků – účastníci Sahara okruhu zvládli marných 9 km, ale s couráním a Marlinova military group se vrátila s odhadem se třiceti kiláky v nohách… hned po návratu si vyžádali nášup guláše od oběda.
Tak kolem půl desáté už byl klid a mír.
Den 12
A klid a mír byl i v 7:15, když měl být budíček a Džin, který jel nakupovat do Globusu, budil službu, že má studená kamna, bocmany, že se mužstvo těší na rozcvičku a na budíček. Ale za chvíli už se všechno začalo stíhat, namazaly se rohlíky, uvařil se čaj a nástup už byl na čas. V prvním programu se opět zařadily dovednosti, zejména tedy šití – konkrétně došívání na kroj.
(kroužek vyšívání , sportovní hrdinky a dramatický kroužek – právě předvádí kancelářskou práci)
Někteří viděli poprvé v životě jehlu, další ji viděli, ale nedrželi v ruce a mnohým přišla kombinace jehla – nit natolik nekompatibilní, že to nedokázali spojit ve funkční celek. Pomohla Emilka i Užovka, které došily nejen svoje nášivky, ale často i pomohly ostatním tragédům.
Po melounu odvedl Džin mužstvo do lesa a přišla na řadu hledací a kombinovaná hra na doplňování a spojování nalezených osobností a míst. Takže se postupně dověděl, že Karel IV jel na Velikonoční ostrovy, Jan Hus do San Franciska, nebo Newton na Seč. Všechny odpovědi byly v pořádku, ale vyhrála posádka Flotily o parník před ostatními.
Dneska vařila Rosňa zelený oběd – byla brokolicová polévka a gnocchi se špenátem a kuřecím, a to ještě do toho propašovala cuketu. Má smůlu – osvědčila se, bylo to skvělý. Po včerejší Sahaře doškobrtaly družiny do Egypta, kde se odehrál další úsek s ústředním motivem balzamování. Šlo zejména o rozpoznání umístění orgánů a pak transport vody, která je při balzamování vždy vysoušena. Transport byl komplikován tím, že nádoba byla „posvátná“ a mohly se jí dotknout pouze provazy a pouze v upleteném závěsu. A to opět zvládla lépe Flotila před Cestovateli.
Konečně je zase teplo, jdeme na vodu – na cachtání a vodní polo se vyrazilo po koláči a termixu. Na špici sice moc nesvítilo sluníčko, ale teplo bylo, takže bylo možné odmočit i ty špindíry, které jsme tři čtyři dny nedostali pod sprchy. Výjezd na lodích byl zpestřen efektivními a kreativními skoky do vody.
O půl sedmé servírovala Rosňa s Bobešem kovbojské fazole a zase to byl úspěch.
Vosákův tanec Svatého Víta a dnešní Stopařův výkon – obnovená ružice před kapitánským můstkem
Při nástupu padl dotaz, jestli je někdo unavený – hlásilo se hodně rukou, takže se večerka vyhlásila pro každého už na 21:30. Ale to asi tuší málokdo, že se k nám dnes večer chystá Neptun se svoji čeládkou, takže s tím odpočinkem to asi nebude tak horké, protože naše táborové posádky protínají rovník právě …. DNES!
Den 13
Začnu netradičně včerejškem a tedy křtem… protože před půlnocí jsem proťali rovník a přišel ke křtu Neptun.. konkrétně, my sešli k vodě, aby to neměl daleko, když se musí prodírat od moře těmi vyschlými koryty až na Seč. A máme nové přezdívky: u kluků je to Lovec, Vlkouš a Knoflík. Holek bylo víc: Astrid, Artemis, Gaia, Lilie, Smíšek, Bunny, Slon a Vydra. Neptun exceloval s vydřím spřežením, seriálem „Jak mořský koník potkal jeho matku“,a že mu musí zbýt taky něco lektvaru k snídani. Bylo to velkolepé a po poděkování jsme je všechny umyli.
Takže ráno jsme opět nevstávali včas. Džína si vzala suchou rozcvičku po tábořišti, ale krátkou, aby se stihl mexický rohlík s kakaem.
(čekání na nástup – ta admiralita zdržuje….)
Po nástupu každý vyslán na oškrabání brambor – některé na tom byly po oškrabání hůř, než když byly ve slupce. Ale Stopař a dnešní tým kuchařů v kuchyni (Rosňa, Šikula, Bobeš) ty nejhorší zrůdy doškrábl a vrhl se do míchání sekané.
Mužstvo se vypravilo na vodu a to v plné sestavě – pět lodí a čtyři kánoí vyrazilo z naší zátoky se záměrem dosáhnout židovského hřbitova, ale jelikož se čas nachyloval k polednímu, odbočilo se k ostrovu a výsadek se uskutečnil tam. Kolem ostrova se kroužilo popředu i pozadu a na pobřeží se rodily hrady z písku (a to včetně těch nejstarších). A ono to stačilo, na základnu se vrátili přesně v okamžiku, kdy pec opouštěly poslední šišky sekané a brambory se domíchaly do kaše. Stručně shrnuto – polévka se vydala do poslední naběračky a ze sekané zbyly maximálně tři porce. Kuchařské trio se osvědčilo.
Po poledním klidu se rozezněly španělské kytary a posádky odletěly do Mexika. Na kopci vykácených tropických pralesů se musely probíjet přes celnice a nepřetelské kmeny indiánů a shromažďovat suroviny do vymezeného trojúhelníku na vrcholu kopce.
Pro některé smutná historka, když po pracném slézání kopce byli zasaženi sotva krok dva od cíle. Nakonec dokázala nejvíce nashromáždit posádka NE před Flotilou.
A po meruňkách se připravil táborový oheň na zítřek. Takticky ho bocmani zakryly plachtou, takže drobný deštík před večeří nás nezaskočil. Ale behem večeře přišla první vlna bouřky a to už bylo horší. Se špagetami jsme byli uvěznění v jídelně a nikdo nemohl ani pro přídavek (a že byl zájem a hlad!). Nakonec to povolilo, hladovci dostali těstoviny s kečupem a nad táborem nám vykouzlili duhu a nástup mohl být téměř za sucha.
Ale pak už to přišlo podruhé a ještě důrazněji. Průtrž mračen a už žádná duha, ale deka – vítr, kapky jako hrozna a pokles teplot až o deset stupňů. A tak to šlo střídavě až do večerky, povětšinou jsme se mačkali ve společence, krom služby, která na zítřek hnětla vajíčkovku. Ještě že byl křest včera při superúplňku – dneska je superprůtrž.
(pohled z tábořiště pod duhou)… Dobrou noc
Den 14
Před námi je poslední plnohodnotný den tábora a dobrá zpráva na úvod, nebyli jsme vyplaveni ani rozpuštěni, sice někomu občas do stanu teklo, ale k ránu už to dosychalo a během dopoledne už na noční déšť každý zapomněl. Mokrá rozcvička nás probrala a ke snídani byl celozrnný rohlík s vajíčkovkou (máme ji strašně moc, zbyde i na sobotu).
(ranní zázrak – bílá vlajka pro tuhle dvojku !!)
Dopoledne se ještě naposledy rozjely programy na přání, takže se tvořily figuríny, mečovalo, kormidelníci měli zcela samostatný program s Rosňou a nacvičoval se orchestriální výstup na sklenice k táboráku.
(beruška s princeznou …………………a zde trochu předběhnu čas, secvičená skladba Tři malé citronky sklidila bouřlivý potlesk)
Po schroupání mrkve se pokračovalo a musel se posunout oběd o půl hodiny, aby se stihli všichni vrátit. Plněné ovocné knedlíky byly hitovka, vydalo se všech 200! Rokordmani měli 8!
Pak už se rozpoutal závěrečný úsek plný luštění, vysílání a přejezdů s cílem dostat se postupně na místo s pokladem, vykopat jej a vzít si podíl na kořisti (bonbony a čokoláda a pochopitelně kam zakopat… no, na ostrov přece). Ten tu máme, takže jako vždy to překvapivě vedlo právě tam, Hvězdář i Speedy to daly extrémně svižně a do poslední chvíle vedoucí posádka NE (název není z nejchytřejších), se tak propadla v umístění. Ale samotné hodnocení z her ještě nedalo celkový obrazvýsledku, protože do celkového táborového bodování se promítly i hry družin a jednotlivců mimo úsekovku. A tak nakonec celkový počet chechtáků, které družiny získaly byl dost podobný.
Ke svačině se vrhly Kosaka, Rosňa i Delfy na pečení a najednou chtěly schvátit náš nový hnětač těsta, takže málem nezbylo v troubě místo na výpečky. Když se vydalo večerní knedlo-vepřo-zelo,
šlo se na vynesení lodí od přehrady, protože kluci pokračují puťákem v Polsku, tak si už začali pakovat vlek.
Teprve v osm večer začal velký bazar, kdy se za chechtáky mohly nakupovat odměny a na každého vyšlo něco zajímavého nebo aspoň něco po čem toužil.
A večerní nástup v kroji už byl za tmy a rovnou jsme odešli k táboráku, kde se podařilo Aladinovi zapálit a Šipce udržovat oheň. Vosákovi s Aladinem se dostalo stvrzení zkoušky Tří orlích per z rukou Džina, téhož se dočkala Čirůvka od Džíny. A pak se zpívalo a zpívalo, večerka přišla až o půl jednácté, ale ještě o půlnoci se hrálo… je to přece konec pěkného tábora a ten se musí vychutnat do konce.
Den 16
Odjezd z tábora:
První rodiče rádi uvítáme v sobotu 16. 7. a to již v 9.00, neboť bude potřeba zbourat stany (ale jen 6, ostatní necháme).
Před odjezdem každého z dětí si nezapomeňte od zdravotníka vzít očkovací průkaz a kartičku pojišťovny. Tyto doklady budou vydávány po kompletním úklidu tábořiště.
V případě, že byste nemohli pro své dítě na základnu přijet do 12.00, dejte nám vědět a situaci vyřešíme.
Stálý tábor na Seči je pro každého člena oddílu, který je registrován v našem oddíle. Jedná se o spaní ve stanech s podsadou na louce u základny na Seči (Loc: 49°50’15.511″N, 15°38’19.967″E). Základem tohoto pobytu jsou hry v přírodě a na vodě, nácvik pohybu na lodi a ovládání lodě na klidné vodě s výjimečnou možností plachtění. Dále pak společný skautský život v kolektivu. Na tuto akci je potřeba táborová bedna, (jejíž plánek naleznete zde, doufám, že je srozumitelný). V případě problému se sehnáním bedny nás včas kontaktujte. (pozn. předchozí roky se stávalo, že rodiče využívali návštěv na stálém tábořišti nadměrně intenzivně. Chápeme, že se Vám i jim stýská, ale uvědomte si, že dítě si za dva dny zvykne a je v pohodě).
V souvislosti s vývojem podmínek pořádání táborů v tomto roce doufáme, že nebude třeba se před tábory nějak testovat.
V tomto okamžiku platí, že na tábor můžeme přijmout účastníka i bez prokázáním OTN (očkování, test, prodělaná nemoc).
Poplatek za tábor
Základní cena tábora je 4.000,- Kč (počítáme s případnou slevou za účast na brigádě, bylo by to mínus 200,- Kč).
Sraz je v sobotu 2. 7. 2022 v 9:00 u klubovny. Zde budeme nakládat vybavení na stálý tábor, které jinak používáme během roku v klubovně a potraviny.
Organizace 1. dne:
1. U klubovny zdravotník vybere očkovací průkazy, kartičky zdravotní pojišťovny, prohlášení o bezinfekčnosti , souhlas rodičů a dětí s taborovými pravidly a potvrzení o zdravotním stavu od ošetřujícího lékaře (posudek o zdravotní způsobilosti dítěte) ne starší dva roky.
2. Před odjezdem na základnu každý nastoupí s pádlem a vestou. Účastníkům, kteří nevlastní pádlo a vestu, bude na dobu tábora propůjčeno erární vybavení s konkrétním číslem, které na konci tábora vrátí. Následně dle pokynů vedoucího tábora odjedou všichni na základnu. Protože neobjednáváme autobus, žádáme rodiče, aby nám pomohli s odvozem.
3. Po příjezdu na základnu budou děti rozděleny do stanů s přihlédnutím účasti ve družině a kamarádským vztahům. S ohledem na hygienická opatření by měli přednostně bydlet spolu sourozenci, striktně oddělíme dívky a chlapce.
4. Rodiče mohou nastěhovat děti do stanů a udělat první úklid. Věci, které počítáme, že bude mít každý ve stanu jsou:
mýdlo, ručník, zubní pasta, kartáček opalovací krém, sluneční brýle 3 ponožky, 3 trenky, plavky 3 trička, triko s dl. rukávem tepláková souprava, kalhoty, krátké kalhoty, bunda (svetr), pláštěnka, holínky, pokrývka hlavy, modré tričko (ODDÍLOVÉ), kompletní junácký kroj, krátké modré kalhoty ke kroji, šátek – ne krojový, kapesníky, utěrka na ešus, boty do vody (pevná pata), tenisky, boty na výlet, holínky, spací pytel, karimatka (nafukovačku), ešus (3 díly), příbor (lžíce) v látkovém pytlíku, láhev na vodu, hřeben, šicí potřeby, tužky, lodní deník, KPZ, baterka, svíčky, zápalky, 10 kolíčků, krabička hřebíků, sekerka !, kapesní nůž, 3 metry provazu, malý batůžek, dopisní papír (pohlednice), kvalifikační stupně, stezky, kolečka do rulety, kapesné max. 300,-Kč.
Předpokládaná mimořádná opatření (zatím žádná): Nicméně pro hygienické požadavky je žádoucí vlastní kompletní jídelní sada (ešus) včetně příboru! Příbor bude mít každý ve svém vlastním látkovém pytlíku. A pro účely vytvoření táborové jednotné kultury je žádoucí pro každého jedno obyčejné zcela bílé triko bez nášivek nebo potisku.
Věci, budou uklizeny v táborové bedně kromě spacáku, karimatky, kroje, ručníku, ešusu a bot.
5. Před odjezdem rodičů, odevzdají všichni mobilní telefony dětí vedoucímu tábora. V případě nutnosti kontaktu s dětmi (neočekávané okolnosti) napište sms na číslo: 604 339 581 (Džin) a dohodneme, kdy je možné dítěti zavolat. Pokud chcete vědět jak se dětem daří, sledujte naše online zpravodajství na této stránce, kde se dovíte jak se vede, co děláme, co bylo k obědu, kdo se převrhl, kdo je táborovým čunětem atd. Nedávejte dětem žádnou jinou elektroniku kromě baterky. Dejte tím dětem možnost být nezávislí na jakékoli elektronice a na těch deset dní i na rodičích, jistě to zvládnou.
Organizace tábora:
Během dnů budou mít děti 5 programů na hry a 5 jídel.
Během tábora se opět budeme snažit dávat vědět o aktuálním dění i s fotkami na webové stránky podobně jako v předchozích letech.
Odjezd z tábora:
První rodiče rádi uvítáme v sobotu 16. 7. a to již v 9.00, neboť bude potřeba zbourat stany. Před odjezdem každého z dětí si nezapomeňte od zdravotníka vzít očkovací průkaz a kartičku pojišťovny. Tyto doklady budou vydávány po kompletním úklidu tábořiště.
V případě, že byste nemohli pro své dítě na základnu přijet do 12.00, dejte nám vědět a situaci vyřešíme.
Přihlašování na tábor probíhá přes online rezervační formulář ! (ukončeno)
Za tábor vybíráme zálohu ve výši 1.000,- za osobu a to do 25. 5. 2022. Doplatek pak je třeba uhradit nejpozději do 25. 6. 2022, dejte nám tímto šanci mít o účastnících jasno s dostatečným předstihem a neřešit platby v týdnu před začátkem, kdy budeme v práci i v přípravách táborů finišovat.
Číslo účtu je: 2500244481/2010. Pro správnou identifikaci platby při odeslání každé platby je třeba zadat následující informace:
- Variabilní symbol – uvádějte rodné číslo vašeho dítěte. Toto číslo máme uvedeno v registraci, popřípadě umožní identifikaci dle přihlášky.
- Specifický symbol: 0622 (Seč)
- Zpráva pro příjemce – pro jistotu uveďte přezdívku či jméno, za koho platíte.
Potvrzení o bezinfekčnosti, Závazné prohlášení dětí (a rodičů) – pravidla
Prosím, připište k Potvrzení o bezinfekčnosti případnou adresu a telefonní číslo, kde budete během tábora k zastižení. Také připište případné zdravotní potíže a braní léků.
Děkujeme
Adresa: Tábor Vodních Skautů
Kamenná obec 350
Seč u Chrudimi
538 07
Tábor je podpořen z dotačního titulu města Pardubic „Program podpory volného času“
a dotačního titulu Pardubického kraje
