Stálý tábor Seč : 1. 7. – 15. 7. 2023
REPORTÁŽ z DĚNÍ
Den první – 1.7.2023
Zatímco poslední auto od klubovny mizelo v 9:50, někteří již na tábořišti začali zabydlovat první stany. Máme postaveno 22 stanů a každý z mužstva se dokázal natěsnat do svých dvou metrů čtvrerečních prostoru. Pak si uspořádal bednu a vybalil spacák, matraci nebo něco podobného a hned se snášely dolů k vodě první lodě. Nikoho jsme nerozmazlovali a bez ohledu na to, co kdo má s sebou, jsme je hned k obědu nacpali jemným gulášem. Po obědě už došlo na první seznámení s tábořištěm a povětšinou Džin opět lovil z paměti jaká veškerá pravidla tu budeme vzájemně vůči sobě respektovat, abychom si nepřekáželi a nešlapali si po hlavách – protože letos je tu 45 dětí, 18 admirality a bocmanů a ještě 3-4 benjamínci a jeden dvouměsíční křikloun (malý Digger vypadá jako andílek, v overalu jako plyšák a řve jako lesy).
A po obejití tábora, když každý pochopil, že se nechodí čůrat za stan a jídlo se vyhazuje do Rohlíka a ne do kyblíka, se vyrazilo na vnější okruh kolem tábořiště, aby každý viděl kde je les, kde přehrada a jak se po ztrátě orientace zase vrátit nazpátek. Po svačině už došlo na formování družin. Kormidelníci jsou jasní: Aladin, Šipka, Hvězdář, Máchal, Speedy, Užovka a Slon. A tentokrát jsme neriskovali, že si vymyslí nějaké zběsilé názvy jako: Šotčí vejce, Mokrí vlci, Suchý psi, Flotila, NE, Růžoví hroši, Bóóžo cestovatelé a pod. a podporujeme klasické názvy družin: Hroši, Mroži, Žraloci, Vokouni, Tresky, Barakudy, Štiky.
A večer si ještě každý udělal na stan cedulku se jménem. Nakonec jsme ale ještě dostavěli poslední 23. stan. Protože v neděli ještě přijedou dvě posily do posádek a bude nás v posádkách 46 – hlásíme rekord všech táborů za posledních posledních 84 let historie přístavu. Však taky kuchyň jede naplno a vaříme v prádelních hrncích (deset kilo brambor; 12 kilo těstovin; 8 kilo masa; 8 chlebů) – to jsou teď naše normy. A moc děkujeme za všechny dovezené buchty, bublaniny, kompoty, marmošy, třešně, rybíz, aj. – my to všechno zpracujeme (a hodně už jsme i zpracovali)!
Večer jsme dali trénink nástupu a cvičně vytáhli na hodinu vlajky, abychom je o hodinu později už v krojích spustili. Den byl plný událostí, Matias šel spát už v osm 🙂 Ostatní menší vydrželi do půl desáté a v deset už stejně byla tma a šli spát všichni.
Službu vyfasoval a celou noc hlídali Aladin s družinou
Den druhý – 2.7.2023
Nad ránem sprchlo, bylo mokro, naštěstí je neděle…. to se nekoná rozcvička, Marlin přesto neztrácel čas a pozdější budíček dohnal už u snídaně. Máme domácí Lučinu s rohlíky a chleby a pak se všichni přišli podívat na brambory a jestli náhodou se nedostanou ze šlupky pouhým zlým pohledem – nefunguje to a tak jsme vysvětlili, že škrabka se drží tím tupým koncem a tím ostrým koncem se na ty brambory musí tlačit – překvapení některých, že brambory nevyskakují samy ze šlupek bylo nelíčené. Na první program pak byly dovednosti – například, kytara, malování, šití, práce s nožem, sekanice s Vosákem a zdravověda. Ale protože nás tak zdržely ty slupky, museli jsme pokračovat i po svačině.
K obědu první zatěžkávací zkouška kuchyně, jestli budou brambory stačit, ale pomohl vývar a okurkový salát. Po odpoledním klidu se zahájila úseková hra. Je na téma historie přístavu a postupně se družiny seznámí s historií přístavu jednak z kronik, z časopisu, ale zejména od pamětníků. Jsme zvědavi na co si vzpomeneme. Začínalo se tématicky sháněním peněz na nákup lodí (po druhé světové válce se dařilo sehnat je prodejem lístků na Zlatou přilbu a dalšími dobrovolnickými aktivitami). Družiny to měly lehčí – překážkové dráhy, štípání dřeva, řešení krizových situací a další. A kdo splnil, vydělal pro družiny další a další fondy. V pomocnících se osvědčil Digger v roli ZEN mistra! a to ještě hlídal malého Ondráška!
Neúnavný ve štípnání byl Knoflík – makal jako šroub. Ostatní byly taky neskutečně zarputilí a nikdo nevypustil nic.
Odpoledne se na tábořišti objevily paddleboardy – máme spolupráci s Padlujte.cz a půjčují nám 15 paddleboardů a hned jsme to šli dolů vyzkoušet. Nebylo celkem sluníčko, ale je to skvělá kratochvíle.
Po večeři (kuře na paprice) jsme nacvičovali na první táborák. Hvězdář toho secvičil spoustu – Aladin vedle se osvedčil jako držák akordů (i když nedrží rytmus). Ale zpívali nakonec všichni a zvláště holky moc pěkně.
Večerku neprotahujeme – spát se jde na čas, zítra už s rozcvičkou, vstávat se bude už ve čtvrt na osm.
Den třetí – 3.7.2023
Po ránu sluníčko vytahuje celkem brzo. Například v šest hodin se u záchodu sešel Digger, Rákos, Džin a Candát (všichni potřebovali na záchod) a debatovali nad nádherou dovolenkového rána. Pak si šli ještě na chvíli lehnout a mužstvo vstalo na rozcvičku. Někteří se bránili rozcvičce ve vodě, nastala i diskuze, jestli se musí ponořit po ránu i hlava….vzhledem k genderové rovnosti jsme rozhodli, že kdo má hlasy po ramena, nemusí si je máčet (takže Hvězdář nemusí, Užovka a Speedy musí…, ale spravedlnost je spravedlnost).
Snídaňová vánočka s kakaem a jde se na nástup. Kontrola pořádku je rychlá a vlajku čuníka vyhrává stan 11, ale nebylo to nijak drastické – všichni celkem pěkně uklízí (asi dobrá výchova v rodině… :)). První program byly opět dovednosti, oproti včerejšku drobně obměněné (například přibylo vaření na ohni).
Druhý program na vodě, paddleboardy jsou vděčné, protože se dobře nosí i těmi nejmenšími prcky a uveze je i ve třech. U vody bylo veselo, víc než pádlování to bylo zvrhávání.
Na oběd se vracíme na čas, květáková a buřtguláš má zpoždění pět minut. Nevadí, stejně se čeká fronta na výdeji jídla. Služba předala neskutečně rychle, Šipce při úklidu pomohl Aladin a Speedy přebírala těsně po jedné hodině. Odpoledne byla druhá část úsekovky – popisovala historii, kdy oddíl byl v pod hlavičkou POSMM, chodily kádrové kontroly a Děda měl zákaz za propagaci skautské symboliky. Družiny se musely před kontrolami tvářit nenápadně, aby nepřišly o část času na splnění dvanácti úkolů z Nováčků a plavčíků. Ke svačině máme buchtu z rybízu – opět díky za dar, nepřišel nazmar. A na závěr dne se mohlo volitelně opět na paddleboardy a nebo zůstat na hry v táboře.
Odpoledne se zahájili výkopové práce, protože se nám v dílně zkratoval přívod do rozvaděče, tak Stopař a Candát začali v jednu kopat, o půl čtvrté je doplnil Džin a Rákos nakonec taky skočil do výkopu a v jílové navážce zvládli do večeře skoro deset metrů. Sice možná některá auta nevyjedou, ale dokud nebude Rákosovi při práci hrát rádio, tak tam ten výkop bude. Ale ani jeden z kopáčů skoro nedokázal na nástupu zvednout ruce.
Večer byla lehká večeře obloženého chleba a pak už zasloužené volno do večerky. Zatím nikdo nebrečí, že by se mu stýskalo – to už spíš, že mají zase kolečko v ruletě. Ale jako lék na sklerózu, je nejlepší nějaká drobná práce…
Den čtvrtý – 4.7.2023
Ráno v pět se nám konečně podařilo vrátit pekařovi nějaké přepravky, za to nám dovezli krásnou housku se zapečeným sýrem. Doplněno čajem a byla z toho snídaně (a ještě pár rohlíků ze včerejška). Po nástupu bylo už hezky, jdeme do lesa na hru Metro. Nejdříve jsme se tam potřebovali dostat, tak se hrály hry po cestě – vzhledem k věkovému průměru je hra Cukr – káva – limonáda – čaj – rum – bum! celkem přiměřená a chytli se i ti starší. Samotná hra se povedla – v lese byly vytyčeny trasy metra v různých barvách, mezi nimi jezdili bocmani jako mašinky a plavčíci a plavčice naskakovali do jedoucí soupravy, aby se dostali do dalších stanic a splnili tím zadané úkoly. Mašinka Marlin jezdil kouzelně všemi trasami a sbíral ztracené pasažéry. Byla to pěkná hra a protáhla se až po svačinu.
Nejlepší byl Máchal, pak Knoflík, a další místa obsadili Aladin, Kamzík a další. Po jabku se už moc nestíhalo, tak se na náměstíčku zahrály nějaké soutěže, klasicky ve stříhání a sundávání trika a tím se zabral čas až do oběda, protože během vaření došla jedna plynová bomba a příprava kolínek nabrala zpoždění.
Masové koule s rajskou byly úžasný (akorát je pak všechno červený). A povedlo se nám nemožné…přecpali jsme Rohlíka.
Po obědě přišla na řadu úsekovka na vodě. Akorát tentokráte se kormidelníci oddělili od mužstva a dávali povely na dálku, takže družiny samy musely vykonat různé přejezdy, uzle, jízdu poslepu, objíždět patrony na paddleboardech a nakonec si kormidelníka opět naložit.
Skvěle to táhli Vlkouš s Markem a pomohli družině vyhrát. Na základnu se vrací všichni, ale jen na rybízovku a pak zase s paddleboardy na vodu. Všem už se ale máchat nechtělo, takže se nahoře věnovali kreslení, obkreslování, šití a uzlům.
A to až do večeře. Celé odpoledne se nezastavily práce na výkopu a dalších terénních úpravách. Například zbíječka jela v kuse tři hodiny, Candát a Stopař budou mít ruce úplně vyklepaný ještě dva dny, Džin jenom den, protože se toho nástroje chytil jen pěkrát. A na závěr se před nástupem všichni přesunuli a spolu s Kurýrem, Rákosem ještě položili nový kabel do chráničky a začalo se zasypávat, což se po nástupu dotáhlo tak, že Tarbas v osm už přejel zase až na parkoviště.
Ná nástupu jsme mohli děti hlavně chválit… letos jsou neskutečně šikovné!
Den pátý – 5.7.2023
Sice je státní svátek, ale to neznamená, že není rozcvička. Vede ji Tarbas, doběhl se všemi k vodě a nazpět (ještě stále to zvládá). Na snídani máme překvapení, protože v komunikačním šumu se nedovezly šátečky (budou až v pátek) a tak se mazalo Majkou (a hodně průsvitně).
V prvním programu se všichni vydali k vodě a táhli s sebou na káře hrnce a lavory, s nimi se pak vyzkoušela klasická teambuildingová kolektivní hra na sundávání ponožek. Nebylo to na družiny, seřadili se všichni podle velikosti. Výsledkem ale byly notně zablácené hrnce, takže služba úplně neděkovala.
Po svačině se jsme se k vodě vrátili a přišel boj o vlajky jako součást úsekovky. Zvítězily Barakudy a ostatní družiny svorně obsadily druhé místo. Mezitím se pohnuly i výkopové práce, které se z výkopu kabelu posunuly do instlalace travních dlaždic. Dokonce nám Rákos sjednal i bagr.
Bylo i Mistrovství Evropy v opírání o nástroje…. 
… prohrál Rohlík, nenašel nástroj.
a když začalo pršet, zapíchli jsme to….
K obědu se vydávala česnečka a čočka s párkem vyšperkovaná okurkou a do kuchyně se hrnuly pochvaly. Od rána bylo dusno a odpoledne mraky zhoustly. Ve třetím programu se měly družiny vynasnažit vymyslet nějaké otázky pro návštěvu oldskautů, pročítaly se staré kroniky a Hrožramrova a pak se začaly hrát různé hrátky po tábořišti (střílení, pletení z bužírky),
ale kolem půl třetí se do toho spustila intenzivní přeháňka a jednou i pořádně praštil hrom. Po hodince pršet přestalo a vše začalo rychle vysychat. Vydala se Horalka a družiny dostaly samostatný úkol podle básně. Ta je vedla na Špici, do přístaviště a do kempu a pak museli vytvořit podobu dalšího člena družiny včetně rodokmenu.Pro zajímavost jsme nechali báseň vymyslet umělou inteligencí.
Na písku ze špice, děti hrály si rády,
A dobrodružství nové je čekalo v zátoce,
Potřebovaly postavu, společníka hodného,
Z přírody stvořeného, skvělého kamaráda.
Jeho nohy silné měly být jako kameny,
Co z přístaviště našly cestu k tomuto místu,
Aby chránily posádku, jako pevné pilíře,
Vždy při vlnách mořských zůstaly pevně stát.
Tělo pak dostane z dřívek ze starého lesa,
Kde větve houpaly se větrem s radostí,
A když vichřice přišla, nepadaly na zem,
Ale svou pevností všechny překvapovaly.
Hlava z listů z kempu se tvoří, krásou je okouzlená,
V nich se skrývá moudrost, síla a něžnost,
Listy jako koruna, symbol života nového,
Který člen posádky přinese s sebou na cestu.
Tak směle do práce, tvořivé děti statečné,
S přírodními materiály a fantazií nekonečnou,
Vytvořte člena posádky, jakého jste si přály,
A na papír ho nalepte, ať s vámi vždy zůstává spojený!
Den šestý – 6.7.2023 (Den nestíhání)
Včera jsme se vrátili od vody po půlnoci a než se všichni vypovídali ze zážitků, byla skoro jedna. Fyzická zátěž narůstá a únava se sčítá, proto odkládáme budíček na osmou (však je svátek). Máme konečně poridge (jím to dvakrát za rok – v prvním táborovém týdnu a pak ve druhém – pozn. redaktora), a rychle zase do kroje a na ranní nástup. Jenže už na první program máme zpoždění a tak Uzlařská regata začíná pozdě, přesto si každý zkusil uvázat na čas všech šest uzlů. Zvládli to skoro všichni, i když časy byly někdy v celým minutách (ale to se zlepší tréninkem). Ke svačině se dává pouze jogurt, ale odložili jsme ji na půl jedenáctou, dokud nedošmodrchají všichni. Ve druhém se to rozsypalo na dílčí aktivity (střelba z kuše, Vikingské šachy, klasické obkreslování a pletení náramků).
Posunujeme oběd už o hodinu a až v jednu se vydává čočková polévka a rizoto.
Polední klid se nechal skoro do tři hodin – ve tři totiž opět přijeli padleboardoři z Padlujte.cz a trénovali nás, abychom na tom nejen jezdili jako na matračce, ale i správně nastupovali a přidali i nějaký ten pohyb. Nakonec jsme v tom dělali různé soutěže, souboje a závody. Kdo nemá úplně smysl pro rovnováhu ani souboj nepotřebuje – spadne tam i bez cizí pomoci. A tak třeba Vosáka sejmul Racek, a Tarbas padal zcela samostatně. Zajezdil si i kapitán Rákos a nakonec tu máme ještě o dva paddleboardy víc, ke konci tábora možná bude mít každý svůj.
Ke konci programu se ti zmrzlí z vody ještě vydali do lesa na klestí a skauti začali řezat dřevo na táborák… postavili to obrovský a vzhledem k výstraze hasičů, to zítra budou muset snížit, nebo zapálíme přilehlé chatky a penzion naproti.
Ve čtvrtém programu byla úseková hra v lese, musely se plnit úkoly na stanovištích a vyhrály Barakudy a jdou do celotáborového vedení. Protáhlo se to, služba vůbec nestíhala návrat du kuchyně, v šest hodin naskočila do mazání housek parta vedoucích a během půlhodiny namazali a obložili dvěstě housek (zbylo 8).
S večeří se čekalo, až se vrátí poslední družina a další z lesa. Po hodině se zjistilo, že už jsou zpátky a odpočívají a tím se nástup odložil až na čtvrt na děvět. Ale půjde se spát brzo, takhle zpožděné programy jsou nervákem pro kychyni a ani mužstvu přílišná volnost není ku prospěchu. Dost na tom, že zítra vyrazí do Seče (možná utratí i nějaké peníze – pokud jim tedy ještě nějaké zbývají, v penzionu naproti už dochází nanuky i brambůrky).
Den sedmý – 7.7.2023
Začíná teplo, ranní koupání není takovým utrpením, i když pro některé je to stále nejhorší část dne. Ke snídani se konečně dostavily i plněné šátečky a spolus kakaem byl zajištěn energetický přísun na náročný přesun do Seče. Hned po nástupu vyrazili všechny družiny s modrými triky utrácet zbývající peníze. Nešli tedy úplně všichni, protože většina kormidelníků byla po večerce přistižena mimo stany a Rákos jim za odměnu zadal nějaké práce po tábořišti, které si odbyli namísto výletu za brambůrkami. Ostatní mezitím prožili slast volného rozchodu v Seči na náměstí a protože bylo všude otevřeno, naplnili si batůžky různými pochutinkami, o kterých se domnívají, že bez nich další dny na táboře nejde přežít.
A tak jsme se nedivili, že polední polévka se zavářkou a boloňské špagety nebyly takovým tahákem. Snaha služby a kuchyně uvařit bez rozblemcání šest kilo špaget ve třiceti litrech vody nevyšla i tak na prázdno, protože se zbytek mohl vydat k večeři.
Po obědě přišla další část úsekové hry a družin se v historii přístavu posunuly už do roku 2015 a zopakovali si část akce Navigamus, kdy zahráli hru sbírání kousků na stavbu mostu pro Nelsonovo vojsko. Však už taky úsekovka bude zítra končit a od neděle máme nové uspořádání družin, kdy to rozdělíme na skautský a mladší věk.
Po svačině přijel Otecko, Pukavec, Rampouch, Datel a spolu s Džinem a Rákosem uspořádali pro mužstvo prezentaci pamětníků přístavu. Družiny si přichastaly otázky a zpovídaly každého z kmetů (každý z nich je v oddíle již více jak 30 let), sice se někdy ptali jak jsme se měli za války nebo jak se skautovalo za komunismu, ale jinak to měli pěkně připravené. Došlo na staré kroniky, časopisy a deníky. Každý z pamětníků vytáhl nějakou veselou historku nebo průšvih z minulosti, takže to nebyla jen tak přednáška s uspáváním – všichni navíc zvládli na pohodu překvapení od družin a uvázali spoustu uzlů (to se naštěstí nezapomíná).
Po večeři se již vše chystalo na slibový oheň a po nástupu se jen odložilo pádlo a vyšli jsme za Rákosem ke slavnostnímu ohni. Při zapalování sice došlo k několika přehmatům, vypadla nám sem tam sloka a nezpívalo se tak nějak úplně standardně, zapalovači ohně klasicky zapomínali text, hlavně proto, že louče na zapálení jim pálily ruce (dva si tam pak chladili ruce zeleninou z mrazáku). Ale jakmile to zahořelo, mohlo se slibovat. Osm kluků a dvanáct holek skládalo slib vlčat, světlušek, skautů a skautek – všichni to zvládli (sice někteří strašně kuňkali), každý si pak zasloužil nový odznak, skauti a skautky pak modrý šátek.
Hrálo se pak až do devíti, pak se předváděly pantomimou pohádky a zase se hrálo, až do tmy a malé i velké večerky.
Den osmý – 8.7.2023
A zase bylo ráno o stupínek tepleji, takže koupel v Seči je už skoro osvěžením. Program se operativně měnil, než se vrátí Hvězdář z autoškoly, a tak se v prvním programu v podstatě jen oškrábaly brambory a většina pak pomáhala Cupity, Dupity a Matiasovi zabalit. Kraken se vypravil s kulháním k doktorovi a na víkend bude mít klidový režim. K tomu se připojila pajdající Šipka a popálená Užovka, a tak jsme namísto na dvouprogramový výpad radši program zkrátili, vydala se svačina a šlo se o to dřív k vodě.
Bylo to hlavně o blbnutí, potápění, otáčení a tak se všichni vracejí zmáčení, ale osvěžení. K obědu se Markéta vyšvihla a střihla si majstrštik – kuřízek s bramborem. Když to všichni dotrávili a odfuněli, tak se začal závěrečný úsek hry. Poslední kapitola s názvem Šotkovo dítě byla motivována záchranou budoucnosti přístavu, kdy Šotkův syn v budoucnosti vložil vedoucím do hlavy čip (krom Stopaře a Džina) a tak se všichni vypravili ty naprogramované bocmany odprogramovat. Museli se vypravit k Šotkovi pro deníky, potom zjistili šifrovací symboly, s nimi našli hysterku Sumce, který jim vysvětlil jak je použít a nakonec dopluli na ostrov, kde byli bocmani ve svém Matrixu, odkodovali je a na paddleboardech je dovezli k plačícímu Stopaři a Džinovi, kteří bědovali na Špici. Jako první to zvládla posádky Speedy před Hvězdářem a Aladinem.
Po večeři začal čas prvních loučení. Hned po večeři zamával všem Rákos, s tím, že mu chybět nebudeme – ale my víme, že budeme. Taky odjížděl Vosák – bylo velké oblímání, někteří lehali pod kola Vosákova auta, blokovali ho, jen aby zůstal. Nic naplat, zítra mu začíná brigáda.
Odjela i Vjéďa s Aničkou, Candát s Krakenem, Tarbas s Jeseterem a Hrouzkem. Takže loučení bylo téměř skupinové. Nebyl však dlouhý čas odpočinku, protože Rosňa zatím dopočítala bodování a rychle se nachystal jarmark, kde bylo možné získat nějaké odměny –
od zítřka totiž přeskládámě družiny do starších a mladších a vzniknou tři družiny skautů s poněkud náročnějším programem. Ten už koneckonců začal v noci, po jedné hodině začali bocmani budit skauty na noční hru, kde museli dojít k démonům a obětovat jednoho z trojice.
Zvláště Zvída ječela tak, že v chatové osadě začali všichni zamykat.
Den devátý – 9. 7. 2023
Vstáváme později, protože po noční hře šli poslední spát ve tři ráno a například Aladin vstával v sedm do služby. Naštěstí neměl nic těžkého, jen nasypali do lavoru cornflaky a zalili to mlíkem. Už při nástupu ukazoval teploměr 28 stupňů a na hru Pokemony už vedl Sumec družiny za pořádného pařáku, po hodině hry, už nikdo nebyl schopen nahánět další a další pokemony, tak se to skončilo a všichni se vrátili na oběd do tábora. Tam už totiž četa vedoucích a naposledy s Markétou pekli vepřové, tvořili sladkokyselé zelí, česnekový špenát a kombinaci knedlíků – tak je neděle, tak si žijeme.
Přijeli Datel, Džína, Medůza, nahrazují v programovém vedení Rosničku s Bobešem.
Po obědě dáváme větší oraz, slunce pálí a teploměr i tady na Seči ve 550 m.n.m. ukazuje 33. Takže pak už jdeme jen k vodě se hlavně cachtat. A to už jsme rozděleni na starší a mladší skupiny. Datel seskupil tři družiny a kormidelníky se stali Aladin, Hvězdář, Speedy a pak se tihle sesedli a dohodli se mezi sebou na ostatních členech družin. Ale pak byl už takový hic, že se šlo koupat k vodě a pochopitelně se vzaly paddleboardy a podařilo se tak přežít ten nejhorší teplotní vrchol dne.
K večeři se přichystala hustá fazolačka a moc z ní tedy nezbylo. Už od pátečního večera měl Sumec nachystán únikovou hru, kde to nejdříve v pátek testoval na bocmanech a pak se to postupně odehrálo v různých skupinách. K večeru se do pokoje nechalo zamknout dalších několik skupin, takže do pondělí už máme jen poslední dvě skupiny, který ještě neunikly. K večeru se na stezku odvahy vydala vlčata a světlušky, a za odměnu za projevenou odvahu získaly družiny žábu ve sklenici.
Den desátý – 10. 7. 2023
V novém režimu se na první program vydali skauti k vodě a vydrželi tam do oběda. Nastrojili se plachetnice, aspoň víme co se musí sehnat a kde něco chybí. Když už to bylo nastrojené, tak se povedlo vyjet a spolu se Stopařem se plachtilo k ostrovu, dokud nedošel vítr. Jakmile to lehlo, tak se všichni začali nudit, naštěstí ne dlouho, začalo brzo foukat a vypadalo to nadějně, ale za pár minut do toho začalo pršet a všichni dopluli nazpátek a promáčení se vraceli k obědu.
Mezitím vlčata se žabičkami pokračovali v dobrodružství s žábou, protože v prvním programu jim žába ve sklenici zakvákala morseovkou tajnou zprávu.
Ve druhém programu se šlo k vodě krom hry: „nacpěte se na paddleboard“ se hlavně všichni smočili a z koupání je vytrhl až příchozí déšť, před kterým utekli do jídelny, kde si každá z družin nakraslila svou vlajku. Máme nové družiny pirátů, tygříků, ďasů a ovocoptáků.
K obědu se služba snažila obdělat maso s mrkví (se kterou se tedy nešetřilo) a vytvořili těstoviny s červenou omáčkou. A po této kulinářské specialitě a poté co si každý umyl červenou pusu, nastal dlouhý polední klid, protože skautská družina dokázala předat za necelou hodinku. Skauti si dali závod v semaforu, vlčata vyrazila k lesu, kde se starala o dostatek krmiva pro svá zvířata na farmě , zahrála hru „já jsem kůň“. P občerstvení jogurtem a buchtou si dali skauti hru na sběr surovin, kterou přetrhla bouřka s kroupami na závěr.
Vlčata zatím vyrazila k lesu, kde se starala o dostatek krmiva pro svá zvířata na farmě , zahrála hru „já jsem kůň“ a taky se nestihli před bouřkou vrátit.
Zmokli všichni a ještě i pár chlebů se salámem za oknem v kuchyni – takový to byl slejvák.
Krom chlebů jsme se zbavili i zbytků výpečků a těstovin, takže máme lednici pěkně vymezenou od zbytků. Po nástupu se starší sešli v jídelně u Dušana a začali s několika málo radami a pokyny jak na našich pramkách plachtit.
Zatím se vlčata s žabačkami naháněli až do večerky a starší pod dohledem Diggra začali uklízet věci do loděnice. Zítra to snad doklidíme.
Den jedenáctý – 11. 7. 2023
Ráno sice odjel Digger do práce, ale už kolem poledne se vrátil a stala se nevídaná věc. Když jsme vyklízeli loděnici, vytáhli jsme mu Fireball a od té doby jsme do něj hučeli, kdy že to dostane na vodu a jestli se taky po pěti letech sveze na vodě. A tak pod tlakem okolního prostředí se do toho strojení nakonec pustil.
Ale popořadě. Po snídani a nástupu se pokoušíme vyrovnat s vedrem a vlčata se žabičkami se vydávají k vodě, kde jim trpělivý Stopař vysvětluje co je to plachetnice, kde má plachtu, kde má příď a záď a kterým směrem to pravděpodobně tedy pojede. Kluci neposlouchali vůbec, holky naopak se snažily a výsledkem bylo, že je pak Stopař povozil pod plachtami.
A tím se zabavili až do oběda. Zatímco ti co nestihli naskočit se tradičně vrtali ve stoce pod chatovou osadou.
Mezitím skauti a skautky zahájili další běhací hru dokud ještě úplně nehicuje slunce. Zahráli Rosňou připravenou hru Pošta, která docela věrně kopírovala pružnost a schopnost této známe státní instituce. Družiny měly doručovat běžná psaní mezi poštami, doporučená psaní se specifickými podmínkami doručení (jeden z týmu se nesměl dotýkat země) a pak doručovaly i důchody, kdy museli najít konkrétního adresáta – nejtěžší to měla družina „Zatím nic“, která měla doručit důchod Stopařovi, který však mezitím odplachtil po přehradě. Museli ho pronásledovat a nakonec se u toho Máchal s Aladinem cvakli.
Ve druhém programu skauti vykopali jámy na Stonovi hrnce a někdy v budoucnu se chystají tam upéct kuřata, jen moc nevíme, kdy to bude, protože zatím to tu pálí tak, že by na upečení stačilo dát kuřata na kapotu a chvíli počkat.
K obědu máme plněné ovocné knedlíky s tvarohem, kuřecí vývar a protože zbylo, nebudeme už asi k večeři chystat lavory těstovinového salátu a dorazíme ty knedlíky a chleby. Ve třetí programu si vzal k vodě skauty a skautky Dušan s Lišákem a konečně i pro ně začal výcvik. Většina se chce naučit na kormidle, tak snad se aspoň někdo bude chtít posadit na kosatku. Vlčata zůstala v tábořišti a nejdříve se zachladila pod břízkami v pozici v leže. Pak už ale si dali týmové obcházení základny se svázanýma nohama pro podporu týmového ducha. Ti co se přestali první hádat, tak to vyhráli, někteří nedokončili a týmově se shodli, že ta hra „je blbá“, ale většina skončila s pocitem, že jim to nakonec šlo.
Skauti se od vody ani nevraceli (vzali si svačinu s sebou) a vlčata se žabičkami posilněni melounem získali sílu na odpočinkovější program po tom chodícím masakru. Všichni zamířili k vodě na koupačku.
Večeře byla tentokráte rozdělena na více chodů. Jednak nám zbyl od oběda pro každého jeden knedlík a něco málo zapečených chlebů (zbylo od snídaně, tak se dozdobili kladenkou, Vysočinou a posypali sýrem). A konečně třetí chod byl po nástupu, kdy se zapálil oheň na buřty a každý si mohl opéct jeden špekáček.
A jako dezert pak byl hit opékání chleba. Někteří opékali do černa, Aladin nabízel jako specialitu nějaký chilli toasty (bylo stejně cítit jen chilli a jinak nic), několik buřtů a chlebů spadlo do ohně, ale bylo toho dost, tak to nevadilo.
Den nekončil příchodem tmy, kolem jedenácté se po tábořišti začaly rojit postavy a najednou začaly bouchat dveře od stanů, což vzbudilo Kosatku a Džina, kteří nakonec utlumili všeobecnou touhu jít na půlnoční. To vzburcoval Lišák, který před bouřkou konečně usoudil, že fouká vítr, který je výzvou a pochopitelně pobláznil kde koho. Takže celé odpoledne a večer se všechny ploužící postavy skautů sotva dobrkávali z místa na místo a v noci by žili jako noční motýli. Tak nakonec to Džin celé zasekl a poslal je s tou blbostí do stanů a k vodě šel jen Lišák a Šotek (ti už mají věk na to, aby si odpovídali za sebe). Vrátili se po půlnoci, že to skvěle jezdilo, ale ani to nebyl konec. Po druhé hodině se přihnala bouřka a vítr a krom deště a větru nám to shodilo dráty za umyvárkami na borovici a vlek s loděmi. O půl třetí se volali hasiči, o půl páté se dovalili otrávěně udržbáři z ČEZu a ten spadlý drát omotali kolem vedlejšího. Přitom nastartovali motorovku, takže před pátou ranní vybíhal Digger ve holínkách a trenclích, že mu vzbudili dítě. Byl to dlouhý den.
Den dvanáctý – 12. 7. 2023
Po nočním poplachu se většina vedoucích a hlídka sotva ploužili do tábořišti, které rychle vysychalo. Bouřku jsme přežili celkem bez dalších příkoří, pouze Borůvka si nesla na sušák spacák a s úsměvem oznamovala, že jak jsme jí pořád říkali, aby si tu plachtu přidělala, tak „že jsme měli pravdu“, a že už si ji ráno konečně přidělala. Datel umíchal poryč, pro který jsme sice neměli dost Granka, ale jinak jsme to mohli vybírat asi z deseti různých marmelád (poté co jediná povidla byla prohlášena za prošlá). Po nástupu pak všichni naběhli na brambory a naškrabali dvanáct kilo.
Skauti se celý den měli věnovat vodě, foukal přijatelný vítr a nebylo až taková zima, trhlinami v mracích sem tam pralo slunce a tak se vytáhl motorák a jezdilo se až do oběda.
Vlčata se taky pustila k vodě a zahráli si mimo jiné hru „Medvědí hřbet“, měli se po svázaných paddleboardech dostat na čas až k pramici, v dalším mezičase se pak koupali a nebo i jinak blbli.
Před obědem se u vody nechali hlídači motoráku a zbytek vyběhl na karbanátky s bramborem.
(Pro celé království??? … tak ze sedmi kilo…)
Pak jen krátký klid a opět dolů na vodu. Neplachtili úplně všichni, hodně jich blblo na paddleboardu nebo se koupalo, Dušan neúnavně jezdil kolem na motoráku (stěžoval si, že z kánoe ho bolí zadek – ale z motoráku prý po celém dnu taky :)).
Vlčata s Žabičkami měli v plánu vyrazit po vodě přes přehradu až Pod Drn, ale nakonec neriskovali přeháňku nebo bouřku na vodě a vyrazili po souši na Oheb. Zabalili si batůžky se svačinou a lahve vodou a ve tři vyrazili. Měli štěstí, ani nezmokli a cestu si zpestřili tím, že Šotek zavelel vylézt na vrchol podle azimutu, takže ignorovali turistickou cestu a vyšplhali tam nejprudším krpálem.
Po cestě nazpátek se ale mohli stavit v kempu a koupit si i nanuka.
K večeři pak byla hustá hrachovka (že v tom stála lžíce). Pak se ještě skauti pokusili vylepšit a připravit se na pečení kuřat v Setonově hrnci.
Den třináctý – 13.7.2023
Hned ráno taky všechny tři družiny sautů a skautek zapálili ohně a několik hodin celkem intenzivně pálili plamen na nanošených kamenech. Pak to před desátou nechali zdechnout a do připravené díky naházeli kameny, popel, na to kopřivy, pak kuře v alobalu, zase kopřiv, zase kameny a žhavý popel a zasypali to, vytáhli kolík a nakonec tam zalili dva litry vody a přestali si toho všímat.
Po snídani pak vyrazili vetšinou k vodě, zatímco vlčata světlušky kolem tábořiště hráli další úsek Ich bin ich – sbírání papouščch per (odtrhávali bocmanům kolem tábořiště krepáky o zadku),
v deset místní rozhlas zahlásil, že u kempu je představení záchranných složek (policie, HZS, ČČK a záchranáři, tak si opět naplnili lahve vodou, vzali batůžky a vyrazili.
Vrátili se o půl jedný s různými omalovánkami, bezpečnostními pásky a dalšími drobnostmi a dali si vývar z uzeného a šunkofleky. Mezitím skauti plachtili spolu s Datlem a Dušanem. Asi po hodině se ale kolem prohnali záchranáři jako by někde hořelo a bezohledně vlnami shodili Dušana do vody, kterému se v lodi zasekla noha nemohl vyplavat. Holky ho sice po čase vytáhly, ale to už skoro polykal andělíčky, pramice jim nakonec ujela a u ostrova se převrátila. Výsledkem je utržená kladka a zlomený frklík (takže díky moc frajerům ze záchranné služby – jsme rádi, že fungují, ale tohle se jim nepovedlo). Tak byl asi nejlepší čas se od vody vypakovat a vykopávat ta svoje kuřata. A asi krom dvou se jim opravdu podařilo vydolovat nazpátek ze země dostatek jídla, aby se všech dvacet najedlo.
Jedno kuře tedy překopli rýčem a dvě nebyly dopečený, tak to ještě dali dodělat do trouby v základně. A zbylé kosti a podušené skelety sesypal Džin do hrnce, že bude vývar na zítra.
Po obědě se skauti plánovaně začali radit jak na výlet s přespáním. Vyrazí do Heřmanova Městce, kde jednak mají vykopat část kroniky ještě ze minulé zimy, ale hlavně se tam i utáboří a přespí (je to pod kontrolou, Lišák tam za nimi večer jede).
A než tam večer Lišák zajede, vzal si vlčata a žabičky na blbnutí k vodě. Dnes je skoro nejchladnější den, teploty jen na 28 stupních, ale voda v přehradě je jako kafe – prohřátá skoro do dvou metrů, naštěstí díky přeháňkám stále slušně čistá. K večeři jsme si dali těstovinový salát, a zašli na skromný nástup (20 lidí chybí (výlet)). Protože je služba vlastně mimo tábor, naběhli večer do kuchyně skoro všichni a pomohli omýt všechny zaprasený hrnce. Hlavně tedy Artemis, Vlnka, Neonka, Ronja, Knoflík a Falcon. Díky nim máme v kuchyni zase uklizeno.
Den čtrnáctý – 14.7.2023
Vstupujeme do posledního plného dne aktivit. Skauti se během dopoledne vraceli přes Vápenný Podol a do brány vkročili první přesne na oběd. Takže táborové aktivity byli hlavně s vlčaty a žabičkami. Stopař a Šotek s nimivydrzeli celé dopoledne u vody, dokonce i svačinu si nechali donést dolů.
Dvě lodě plachtily a zbytek se nalodil na kanoe a paddleboardy a odjeli na ostrov. Tam se chvíli blblo dokud si Smíšek nenantrhla ret, čehož někteří využili a vrátili se do tábora, kde pak hráli Vikingské šachy a Spikeball. K obědu se nahřály plněné bramborové knedlíky a kuřecí vývar. Po obědě se sice ještě trochu plachtili, ale hlavním cílem bylo začít uklízet a chystat večerní závěrečný oheň.
Nicméně ono skvěle foukalo, takže na vodě si to opravdu užili Medvěd s Žirafkou a na druhé Užovka se Speedy a Dušan z nich byl nadšený, protože za ten týden udělali opravdu posun. Připravil se oheň a pochodně, a pak už se začalo nosit od vody všechno co tam doposud plavalo a že toho bylo. Do loděnice se vecpalo 5 pramic, na dva vleky zase kompletně rychlostní pramice a už pro puťák připravených jedenáct kánoí. Uklízely se manipuláky, stěžně, plachty, na přívěs se vměstnal půjčený motorový člun a motor. Vyklízela se společena, strhl se Coleman a naložili dva pivní sety do vleku. Přepočítána pádla a vesty. Ale beze ztrát to nebylo. Při nošení lodí si Racek strhl nehet, Džína si taky nechala udělat borůvku a tak se frčelo opět k doktorovi – celkově bylo zranění, popálenin, klíšťat a dalších neduhů celkem hodně – naštěstí žádné teploty, horečky, zažívací problémy apod.
Na večeři se málem zapomnělo, Speedy se do kuchyně dostala až o půl sedmé a nechtělo se jí nic vymýšlet, snesla všechna zbylá jídla a začala to rozdávat, aspoň toho bude o to méně k likvidaci a chleba se šunkou zbyde na snídani. Nástup byl taky později, už se nelosují černošské práce a po krátké pauze zavedl Džin všechny z závěrečnému táboráku. Na potřetí se už zapalování povedlo zdaleka nejlépe. Všichni znali text Ohňů, Wahkonda našemu kmeni oheň požehnal a NIKDO se nepopálil. Palivcem byl jmenován nadšený plachtař Medvěd a krmil oheň vydatně až do tmy.
Zazpívali jsme toho spoustu, za přístup k plachtění poděkoval Dušan, tábor zhodnotil Džin, Sumec s Kurýrem vyhlásili nejlepší z únikovky, ale hlavně se hrálo a zpívalo.
Den patnáctý – 15.7.2023
Ráno vše jako obvykle, budíček je v čase.
Akorát! Někdo „ukradl“ v noci zvon! A stopa vedla nenápadně ke Knoflíkovi do stanu. Ale my jsme usoudili, že tentokráte za to nemůže a „stopy“ jsou nastražené.
Už nikoho netrápíme rozcvičkou, přece jen mokré plavky do bedny ocení málokterá maminka. V kuchyni už se admiralitní služba dřela s mazáním chlebů se šunkou. Ještě zrychlený nástup v triku a vlajky jdou naposledy nahoru. A pak už jen všichni rychle balí bednu a začínají vyklízet stany. Na nástupu dostal každý úkol, co má vyklidit a zabazpečit, už v jedenáct by nás měli střídat, takže kalupem. Pomáhají i rodiče, tak to docela fičí, z náměstí mizí osm stanů, pouze světlé fleky v trávě označují kde bylo šestnáct plavčíků a plavčk 14 dní „doma“.
Zejména kuchyně prošla sanitací, nabalili se zásoby a erární vybavení pro puťák na Slovensko. Ke svačině ještě rychlý meloun, platený sladký uzel a další ovoc, které by se jinak vyhodilo. Je uklizena společenská místnost, pokoje, vytřeno, odečteny spotřeby vody a energie, zasypána odpadovka, zaklizeny dílna a loděnice, umyvárky vytřeny… a to je konec.
Na tábořišti ještě zůstává Digger, Delfy a Stopařem a to už se do brány hrnou auta hasičů, kteří nás vystřídali téměř na minutu.
Pochvalu si zaslouží všichni co vymysleli program, každý kdo pomáhal ho uskutečnit. Všichni ze zázemí ať už pracovali v kuchyni, ve výkopu, s kabelem, vozili zásoby nebo pluli pod plachtami. A v neposlední řadě i děti, které letos byly nezáludné, pomáhající, jen přiměřeně fňukající a veksrze kamarádské. Díky všem za pěkný tábor.
…
Stálý tábor na Seči je pro každého člena oddílu, který je registrován v našem oddíle. Jedná se o spaní ve stanech s podsadou na louce u základny na Seči (Loc: 49°50’15.511″N, 15°38’19.967″E). Základem tohoto pobytu jsou hry v přírodě a na vodě, nácvik pohybu na lodi a ovládání lodě na klidné vodě s výjimečnou možností plachtění. Dále pak společný skautský život v kolektivu. Na tuto akci je potřeba táborová bedna, (jejíž plánek naleznete zde, doufám, že je srozumitelný). V případě problému se sehnáním bedny nás včas kontaktujte. (pozn. předchozí roky se stávalo, že rodiče využívali návštěv na stálém tábořišti nadměrně intenzivně. Chápeme, že se Vám i jim stýská, ale uvědomte si, že dítě si za dva dny zvykne a je v pohodě).
V souvislosti s vývojem podmínek pořádání táborů v tomto roce doufáme, že nebude třeba se před tábory nějak testovat.
V tomto okamžiku platí, že na tábor můžeme přijmout účastníka i bez prokázáním OTN (očkování, test, prodělaná nemoc).
Poplatek za tábor
Základní cena tábora je 4.500,- Kč ((poslední kalkuace nás nutí navýšit) počítáme s případnou slevou za účast na brigádě, bylo by to mínus 200,- Kč).
Sraz je v sobotu 1. 7. 2023 v 9:00 u klubovny. Zde budeme nakládat vybavení na stálý tábor, které jinak používáme během roku v klubovně a potraviny.
Organizace 1. dne:
1. U klubovny zdravotník vybere očkovací průkazy, kartičky zdravotní pojišťovny, prohlášení o bezinfekčnosti , souhlas rodičů a dětí s taborovými pravidly a potvrzení o zdravotním stavu od ošetřujícího lékaře (posudek o zdravotní způsobilosti dítěte) ne starší dva roky.
2. Před odjezdem na základnu každý nastoupí s pádlem a vestou. Účastníkům, kteří nevlastní pádlo a vestu, bude na dobu tábora propůjčeno erární vybavení s konkrétním číslem, které na konci tábora vrátí. Následně dle pokynů vedoucího tábora odjedou všichni na základnu. Protože neobjednáváme autobus, žádáme rodiče, aby nám pomohli s odvozem.
3. Po příjezdu na základnu budou děti rozděleny do stanů s přihlédnutím účasti ve družině a kamarádským vztahům. S ohledem na hygienická opatření by měli přednostně bydlet spolu sourozenci, striktně oddělíme dívky a chlapce.
4. Rodiče mohou nastěhovat děti do stanů a udělat první úklid. Věci, které počítáme, že bude mít každý ve stanu jsou:
mýdlo, ručník, zubní pasta, kartáček opalovací krém, sluneční brýle 3 ponožky, 3 trenky, plavky 3 trička, triko s dl. rukávem tepláková souprava, kalhoty, krátké kalhoty, bunda (svetr), pláštěnka, holínky, pokrývka hlavy, modré tričko (ODDÍLOVÉ), kompletní junácký kroj, krátké modré kalhoty ke kroji, šátek – ne krojový, kapesníky, utěrka na ešus, boty do vody (pevná pata), tenisky, boty na výlet, holínky, spací pytel, karimatka (nafukovačku), ešus (3 díly), příbor (lžíce) v látkovém pytlíku, láhev na vodu, hřeben, šicí potřeby, tužky, lodní deník, KPZ, baterka, svíčky, zápalky, 10 kolíčků, krabička hřebíků, sekerka !, kapesní nůž, 3 metry provazu, malý batůžek, dopisní papír (pohlednice), kvalifikační stupně, stezky, kolečka do rulety, kapesné max. 300,-Kč.
Předpokládaná mimořádná opatření (zatím žádná): Nicméně pro hygienické požadavky je žádoucí vlastní kompletní jídelní sada (ešus) včetně příboru! Příbor bude mít každý ve svém vlastním látkovém pytlíku.
Věci, budou uklizeny v táborové bedně kromě spacáku, karimatky, kroje, ručníku, ešusu a bot.
5. Před odjezdem rodičů, odevzdají všichni mobilní telefony dětí vedoucímu tábora. V případě nutnosti kontaktu s dětmi (neočekávané okolnosti) napište sms na číslo: 604 339 581 (Džin) a dohodneme, kdy je možné dítěti zavolat. Pokud chcete vědět jak se dětem daří, sledujte naše online zpravodajství na této stránce, kde se dovíte jak se vede, co děláme, co bylo k obědu, kdo se převrhl, kdo je táborovým čunětem atd. Nedávejte dětem žádnou jinou elektroniku kromě baterky. Dejte tím dětem možnost být nezávislí na jakékoli elektronice a na těch deset dní i na rodičích, jistě to zvládnou.
Organizace tábora:
Během dnů budou mít děti 5 programů na hry a 5 jídel.
Během tábora se opět budeme snažit dávat vědět o aktuálním dění i s fotkami na webové stránky podobně jako v předchozích letech.
Odjezd z tábora:
První rodiče rádi uvítáme v sobotu 15. 7. a to již v 9.00, neboť bude potřeba zbourat stany. Před odjezdem každého z dětí si nezapomeňte od zdravotníka vzít očkovací průkaz a kartičku pojišťovny. Tyto doklady budou vydávány po kompletním úklidu tábořiště.
V případě, že byste nemohli pro své dítě na základnu přijet do 12.00, dejte nám vědět a situaci vyřešíme.
Přihlašování na tábor probíhá přes online rezervační formulář ! Kapacita tábora naplněna, další zájemci se musí informovat na schůzkách o možnosti dodatečného přihlášení.
Za tábor vybíráme zálohu ve výši 1.000,- za osobu a to do 25. 5. 2023. Doplatek pak je třeba uhradit nejpozději do 25. 6. 2023, dejte nám tímto šanci mít o účastnících jasno s dostatečným předstihem a neřešit platby v týdnu před začátkem, kdy budeme v práci i v přípravách táborů finišovat.
Číslo účtu je: 2500244481/2010. Pro správnou identifikaci platby při odeslání každé platby je třeba zadat následující informace:
- Variabilní symbol – uvádějte rodné číslo vašeho dítěte. Toto číslo máme uvedeno v registraci, popřípadě umožní identifikaci dle přihlášky.
- Specifický symbol: 0423 (Seč)
- Zpráva pro příjemce – pro jistotu uveďte přezdívku či jméno, za koho platíte.
Potvrzení o bezinfekčnosti, Závazné prohlášení dětí (a rodičů) – pravidla
Prosím, připište k Potvrzení o bezinfekčnosti případnou adresu a telefonní číslo, kde budete během tábora k zastižení. Také připište případné zdravotní potíže a braní léků.
Děkujeme
Adresa: Tábor Vodních Skautů
Kamenná obec 350
Seč u Chrudimi
538 07
Tábor je podpořen z dotačního titulu města Pardubic „Program podpory volného času“
a dotačního titulu Pardubického kraje
